Druhý pokus a Bohnice

Po hospitalizaci v Lounech jsem si myslel, že vše už bude v pohodě, protože to byla opravdu léčba šokem.

Realita byla ovšem jiná a přesně za měsíc jsem se o to pokusil znovu a celý cirkus se znovu opakoval znova.
Při hospitalizaci na dětském oddělení už ani můj psychiatr za mnou nepřijel a rovnou nařídil, ať mě dají do léčebny. tenkrát jsem si vybral Bohnice, protože jsem si myslel, že tam mi opravdu pomohou a dají mě dohromady. Stalo se tak.

V Bohnicích jsem byl 3 týdny a 1 den. Bude to znít ode mě asi hloupě, ale já jsem si ten pobyt opravdu užil. Neustále se něco dělo, prostředí bylo velmi hezké, nabytý program všemi různými terapiemi. V jeden den jsme například měli keramiku, relaxační terapii nebo arteterapii. 
Jeden den jsme dokonce šli na Matějskou pouť, kde jsme měli veškeré vstupy zdarma, což bylo opravdu super.
Každopádně odborná péče tam byla moc dobrá, protože každý den jsme si museli zapisovat deník, který potom kontrolovala psycholožka a odepisovala nám na naše zápisky. Pokud se něco vychýlilo od normálu, tak jsme šli ihned k ní na popovídání a vyřešení problému. Lékaři se nám také věnovali a oproti Lounům jsme se opravdu vídali a byli to velmi kvalitní lékaři.
Také jsme každý den byli venku, protože za pavilonem jsme měli velké hřiště, kde jsme trávili každé odpoledne. Mohli jsme si tam společně s holkami povídat, nebo hrát fotbal, anebo se tam také dalo dělat spoustu dalších aktivit.
Ke konci pobytu jsem byl na návštěvě tamější farmy, kde mají lamy, kozy, ovce, slepice, psy a také koně na hipoterapii. 
Při jedné velké vizitě se mě pan primář zeptal, zda by jsem chtěl jít domů a moje odpověď byla ANO, takže následující týden jsem šel domů a od té doby jsem se už nikdy o sebevraždu nepokusil a doufám, že už ani nikdy nepokusím. 

Myslím si, že jsem dospěl do takového stádia, kdy si svého života vážím, i za cenu, že nebude tak kvalitní jako u většiny ostatních. :)