Pobyt na psychiatrii

Tak jak jsem slíbil, tak budu psát momentálně o pobytu na lůžkové psychiatrii v Mostě, kde jsem strávil naštěstí pouze týden. 

Bylo asi půl deváté večer, když jsem dorazil na příjem tohoto oddělení nemocnice. Měl jsem velmi velké štěstí na lékaře, respektive lékařku, protože mě provázela celý pobyt a byla velmi hodná a empatická.
Do nemocnice mě přijímali s diagnózou BAP, takže nějaké rozhřešení nepřicházelo v úvahu. je asi pravda, že jsem nemohl čekat, že za tak krátký pobyt mi diagonálně změní diagnózu, ale čekal jsem od toho pobytu alespoň trochu víc, než minutové vizity a ergoterapie s keramikou a bručícím terapeutem...

Nastoupil jsem tam, přišel na pokoj, který vypadal opravdu hrůzostrašně a řekl jsem si, že absolutně nevím, jak dlouho to zvládnu... Postele byly hodně staré a nějaké moderní vybavení, s kterým jsem se setkal v Bohnicích bylo tu a tam. 

Myslím si, že i prostředí působí jistým způsobem na člověka, a tudíž i samotnou léčbu. Pokud by se člověk léčil v nějaké kopce, tak by se určitě jen tak rychle nevyléčil. Hlavně když se jedná o lidskou psychiku!

Zpět! Abych se vrátil zpátky, tak musím podotknout, že mě přijali s "údajnou" depresí. Vše jsem lékařce řekl, že mám ozvučené myšlenky, jsem silně paranoidní, ztratil jsem zájem a tak. Mj. jsem byl také velmi emočně nestabilní a dá se říci i labilní, protože mě dokázala rozbrečet i sebemenší prkotina, ale co bylo opravdu smutné, se mnou absolutně nehnulo, takže usoudili, že jsem prostě v depresi a hotovo. A může přijet další produkt na páse... :-/

A abych pravdu řekl, tak moji spolubydlící také nebyli nějací opravdu psychicky nemocní lidé, protože to byli obyčejní dva kluci závislí na pervitinu, což také není zcela košér, ale možná to k tomu patří. Přeci jenom jsem byl poprvé na oddělení psychiatrie v klasické nemocnici. 

Nicméně jsem po tom týdnu odcházel domů a mé problémy po chvilce ustálení přišly znovu v dubnu a to bylo něco...