Jak to vše začalo...
První propuknutí nemoci začalo v mých sedmnácti letech, kdy jsem ještě docházel na gymnázium.
Jakou spouštěč této ataky byl s největší pravděpodobností velký stres, těžká nemoc mého dědy a prý i otevření se ohledně mé sexuální orientace. Ano, jsem gay. 😊
Nejdříve to začalo, jako vždy, lehkou paranoiou a menšími bludy. Ty se následně stupňovaly a měl jsem i ozvučené myšlenky. Tento jev se velmi těžko popisuje, ale já jsem vždycky každému doktorovi říkal, že to je jako zvuková reakce na moje myšlenky. Vždy mi připadalo, že můj mozek odpovídá na moje myšlenky pomocí zvuků zlosti, vzteku a zloby. Těžko se to popisuje... 😕
Kdyby to bylo jen toto, tak by to ještě bylo v pohodě, ale postupně se to začalo zhoršovat, protože přišly ty negativní příznaky. Začal jsem být velmi náladový, až to vypadalo, že začínám chvílemi padat do deprese, pak se to na chvíli zase vrátilo zpátky a byl jsem v pohodě. Tu náladovost si pamatuji ze všeho nejvíce, zbytek si už moc dobře nevybavuji.
Každopádně ve svůj "špatný" den jsem navštívil svou obvodní doktorku a následně ten samý den i psychiatra, který mi předepsal nějaké léky s účinností 3 až 4 týdnů. Nicméně jsem byl z ordinace venku za 5 minut i s receptem a nálezem. Tím chci říct, že ten lékař mě vyšetřil velmi stručně. Co čekat od českého zdravotnictví, že?
Během následujícího týdne se všechno tak rapidně zhoršilo, že jsem opravdu křičel, brečel, vzlykal a nešlo to utišit. Nevěděl jsem, co se se mnou děje, ale věděl jsem jistě, že to není vůbec dobře.
Následně jsem navštívil na doporučení jiného psychiatra, ke kterému jsem docházel dalších 5 let. Naše první návštěva trvala skoro dvě hodiny, kdy se zajímal o všechno možné i nemožné. Až mě to samotného překvapilo, co všechno musí vědět, mj. se zajímal o můj opravdový stav a ne jen napsat léky a to je vše.
Závěrem naší návštěvy mi byla řečena diagnóza, která ovšem nebyla správná a ke všemu se se mnou vláčela téměř dalších 5 let... BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA