Co se odehrálo nového

Pro začátek Vám musím oznámit, co se všechno doposud v mém životě stalo. Nebylo toho bohužel málo... Nejzásadnější a asi i nejhloupější věc, kterou jsem udělal v únoru 2021, v době, kdy jsme s bývalým manželem byli spolu 2 roky, jsem se s ním odstěhoval na Moravu. On z Moravy pocházel, takže to byl logicky jeho nápad jít bydlet tam. Já jsem s tím souhlasil, protože jsem si myslel, že je to dobrý nápad. Opak byl pravdou. Po našem nastěhování do Brna, do bytu, který byl o txrochu větší než klec pro králíka, začalo být najednou všechno daleko těžší. Byl jsem často zmatený, jelikož jsem najednou bydlel ve městě, které absolutně neznám. Můj tehdejší manžel mi bohužel nebyl moc velkou oporou, a tak se stalo, že jsem asi třikrát přišel do práce pozdě... Prostě jsem zabloudil a nemohl jsem to vůbec najít. Jednou jsem dokonce nastoupil do špatné šaliny (tramvaje) a dojel jsem nakonečnou opačné strany. Když jsem se tenkrát ptal, jak se dostanu na Malinovského náměstí, tak se mi akorát smáli, protože si mysleli, že jsem naprostý blázen a neumím jezdit MHD. 

Uběhlo pár týdnů, měsíců, a já jsem se začínal ve velkoměstě orientovat a dokonce jsem i věděl, jak se dostanu do nákupáku a zpátky. Postupně jsem pozoroval, jak se můj manžel pomalu mění ve smyslu toho, že jsme si byli stále více a více cizí. Dost často jsme se hádali, protože nedokázal nikdy zvládat moje stavy úzkosti, deprese a také především záchvaty paranoiy. Bylo to dost náročné období. On neustále měnil práci, protože se mu v každé něco nelíbilo. Někde se snad i jen špatně na něj podívali a on už šel na neschopenku a byl doma. Někdy ani na tu neschopenku nešel a byl prostě třeba 14 dní doma jen tak. Dost se mi to tenkrát nelíbilo, ale nikdy jsem mu nemohl říct svůj vlastní názor. V tomto období jsem i já změnil práci a našel jsme si obor, ve kterém pracuji doteď. Nastoupil jsem v Brně jako prodejce zájezdů u jedné nejmenované kanceláře, kde jsem získal patřičné zkušenosti dovednosti správného prodejce. 

Když jsem se v říjnu 2021 vrátil ze služební cesty z Turecka, tak se všechno otočilo o 180 stupňů. Můj manžel byl tenkrát dost odtažitý a neustále mi předhazoval moje kamarádství s kolegou z práce, se kterým jsem byl na služebce. On je totiž také gay, ale to je jiná kapitola, o tom někdy jindy. Daleko více jsme se hádali a bylo i tím, že díky mému workoholismu z práce, kdy jsem se snažil odvádět co nejlepší výkony na úkor mého volného času a také zdraví, jsem musel navštívit krizové centrum v Brně v bohunické nemocnici. Tenkrát jsem tam měl promluvu s psycholožkou, která mi oznámila, že moje přicházející ataka ve formě záchvatů úzkosti, disociativních stavů, paranoiy a halucinací a bludů, je způsobená právě tím usilovným pracováním téměř nepřetržitě. Oznámila mi, že by bylo dobré zůstat doma a odpočinout si na chvíli. Tenkrát jsem jí poslechl a byl jsem doma na PN, kdy jsem byl v neustálém kontaktu s mým psychiatrem z Prahy. Jelikož jsem do té doby nebral žádnou medikaci, nasadil mi miniaturní dávku antipsychotik, na které jsem v minulosti byl rezistentní (Invega). Pochopitelně mi to vůbec nepomáhalo, takže se moje psychika začal doslova a do písmene bortit. Záchvaty úzkosti, které se často vystupňovaly do disiociativních stavů, kdy jsem byl verbálně dost agresivní a útočný, byly stále častější. Ozvučené myšlenky a vizuální halucinace ve formě zrnění a hýbání věcí přicházely stále více a více. Neodkázal jsem svou mysl již nadále ovládat a byl jsem tenkrát pevně rozhodnutý to celé skoncovat. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Napsal jsem dopis na rozloučenou a měl připravenou lahvičku od Rivotrilu, kde byl opravdový mix všemožných léků, co jsem doma zrovna našel. Lahvička byla po okraj plná a připravená s dopisem v nočním stolku. Bohužel jsem ten dopis vytáhl ven a tím se moje planování dostalo na povrch a zjistilo se to. Roman tenkrát dokonce našel i tu lahvičku s léky. Musel jsem napsat okamžitě svému psychiatrovi, který mi volal dokonce v sedm hodin večer, aby se mě zeptal, co se děje. Vše jsem mu řekl, že já ani můj manžel to již nezvládáme a dost uvažuji nad hospitalizací. Tenkrát mi doktor řekl, že bohužel je to nejlepší řešení a poslal mi tedy doporučení k hospitalizaci. S tím jsem druhý den šel do Psychiatrické nemocnice v Černovicích v Brně, kde mě nakonec po uvedení přesného plánu sebevraždy přijali nedobrovolně, tudéž na detenci a mým opatrovníkem po dobu hospitalizace se stal můj manžel.

Trvalo to něco málo přes měsíc, co jsem byl hospitalizovaný v Černovicích a nasazovali mi nové léky Latudu. Po celý měsíc za mnou ani jednou manžel nepřišel, protože mi oznámil, že nebude platit antigenní test, aby za mnou přišel na návštěvu. Dokonce ani po tom, co jsem měl na volnějším oddělení dovolené vycházky odpoledně na 3 hodiny po areálu. Tenkrát jsem na všechny vycházky chodil s kolegou z pokoje, kdy to bylo opravdu moc fajn. Rozuměli jsme si, takže jsme najednou byli skvělá dvojka. během poslední 2 týdnů v léčebně jsem najednou dostal hrozné bolesti levé ruky a levé lopatky. Bolestli byli opravdu příšerné a nepomáhali mi žádné léky na bolest. Moje ošetřující doktorka mi tenkrát řekla, že to bude pouze skříplý nerv a dostával jsem na vyžádání Ibubrufen. Pár dní před Štědrým dnem mě pustili domů, ale bolesti byly stále horší a horší. Nepomáhali mi žádná analgetika, takže jsem svému manželovi řekl, že budu muset do nemocnice na urgent, protože se to nedá vydržet. Oznámil mi v naprostém klidu, ať tedy jdu, když mě to tak bolí. 

Na urgentním příjmu v Bohunicích v Brně mi oznámili, že jelikož spadám pod jinou nemocnici a toto je spíše pro praktického lékaře, budu nejspíš čekat 4 hodiny, než se na mě někdo podívá. Nakonec mi asi za půl hodiny odebrali krev, píchli injekci na bolest, natočili EKG a změřili krevní tlak, který byl velmi vysoký. Čekal jsem asi další půlhodinu, než si mě vzala do ordinace doktorka a řekla mi, že mám v krvi vysokou hodnotu troponinu, což je srdeční marker a to znamená, že mám poškozené srdíčko. Následně už mě do čekárny nepustili a rovnou mě připojili na monitory v separátní místnosti. Tak jsem chvilku čekal a najednou mě vezli na koronární jednotku, kde mi profesor udělal ultrazvuk a řekl mi, že jsou dvě varianty. Buď zánět srdce, anebo srdeční infarkt. Poté mi píchli do žíly heparin a už mě vezli na sál, kde mi provedli koronarografii (vyšetření srdečních tepen přes ruku). Místo 40 minut na sále, jak mi bylo slíbeno, jsem tam byl 3 hodiny, během kterých jsem musel dostat do žíly dvakrát lék na bolest a museli mě dát na kyslík, protože jsem nemohl dýchat a ještě jsem musel tenkrát mít na sobě respirátor. Abych to zkrátil, opravdu to byl srdeční infarkt, na který se chodili koukat doktoři snad z celé nemocnice, protože toto nikdy dříve neviděli. Po návratu na pokoj jsem volal exmanželovi, bylo jedenáct v noci, ten mi jen naštvaně odpověděl, protože jsem ho vzbudil a nejspíš mu bylo úplně jedno, co se mnou je. Druhý den byl Štědrý den a já jsem mu volal znova, zda by mi donesl nějaké věci a především moje psychiatrické léky, které na koronární jednotce neměli. Opět mi naštvaně odpověděl, že nebude chodit po celém Brně na Štědrý den, že má doma plno práce. Toto chování mě donutilo podepsat přes všechny hádky s lékaři negativní reverz a souhlasil jsem s tím, že mohu kdykoliv umřít. 

Následně mi po tom všem došla už trpělivost, protože manželovo chování ke mně bylo čím dál více hnusnější a řekl jsem mu, že se chci neychat rozvést, protože se ke mně chová jako ke kamarádovi s výhodama a nebere mě jako partnera. Následovali další a další hádky a v den, kdy jsem mu rezolutně řekl o rozvodu jsem dostal druhý infarkt. Bylo to asi 5 dní po kontrolním vyšetření tepen a zavedení stentů na roztáhnutí zúžených cév. Musel jsem odejít z práce do nemocnice, protože bolesti na hrudi přetrvávaly a opět jsme si vyslechl stejnou diagnózu, stejné věty od manžela a stejné argumenty lékařů na mojí žádost o podepsání negativního reverzu. Tenkrát jsem také musel řešit situaci ohledně bydlení, protože manžel na mě neustále naléhal ohledně odstěhování se. Málem jsem zapomněl, také mi s klidným hlasem oznámil, že mu rozvod vlastně přišel vhod, protože na inzerát poznal nějakou ženskou... Ano, celou dobu jsem žil s někým, kdo mi lhal o své orientaci a tvrdil mi, že je gay. Nedokážu pochopit, jak se mohl tak dlouho přetvařovat, ale to už je minulost. 

Nyní bydlím opět ve svém rodném kraji, v Ústeckém, a nšel jsem si z vedlejšího kraje mého nynějšího partnera Lukyho, který je naprosto úžasný. Nikdy jsem neměl tak pozorného, milujícího a pečujícího partnera, jako je právě on. Je naprostý opak bývalého manžela. Nyní bydlíme spolu v malé vesničce nedaleko mého rodného města spolu s naší Minnie, kterou za nedlouho uvidíte v sekci Můj terapeut.