Výpověď

Po tom všem, čím jsem si musel projít... rozvod, stěhování, neustálé změny, jelikož mě moje matka vyhodila z dočasného bydlení u dědy kvůli rozvodu, jsem přesto chodil poctivě a pravidelně do práce. Toto všechno jsem zvládl, i když jsem dojížděl dvě a půl hodiny tam a dvě a půl hodiny zpátky, jelikož jsem bydlel v tu dobu u svého přítele v Karlovarském kraji a pracoval jsem v nedalekém městě. Původně jsem bydlel u svého dědy, jenže během školení v Praze mě moje matka od dědy vyhodila a nezbylo mi nic jiného, než se odstěhovat 150 km ke svému příteli. Po měsíci tohoto náročného dojíždění, stresu, zpoždění vlaků při návratu domů, k příteli, jsem konečně bydlel ve svém pronajatém bytě v blízké vesničce, což je vesnice kousek za rodným městem. Byl jsem již ve větším klidu a mohl tak normálně dojíždět do práce a věnovat se více náplni práce. Měl jsem dostatek času a také jsem odváděl skvělé výkony, jelikož za červenec jsem prodal 43 zájezdů s obratem 2,3 milionů korun. Dokonce mi jedna moje klientka poslala z dovolené z Černé Hory pohled s textem, že je to nádherné místo, kde jsou de facto díky mě. Tento pohled mě opravdu zahřál u srdce a řekl jsem si, že svou práci odvádím dobře. Bohužel jsem ale udělal osudovou chybu... Moje nadřízená J*** studuje psychoterapii, takže jsem si myslel, že s ní mohu mluvit i jako s člověkem, jenže ona se o mém zhoršujícícm se stavu podělila se svým nadřízeným a velkým šéfem. A to jsem jí ani neřekl, že ve stresu se mi začínají objevovat halucinace ve smyslu toho, že veškeré věci začaly zrnět a rozplývat se mi a také jsem hypersezitivní na světlo. Trochu humoru... Výjimečně jsem měl brýle čisté :). Pouze jsem jí řekl, že můj stav se začína promítat na všech frontách a já už to přestávám zvládat... Místo jedné směny jsme si vzal sick day, tzn. volno kvůli lékaři, a šel jsem ke svému praktickému lékaři si nechat napsat nějaké léky na uklidnění, protože můj psychiatr má dovolenou. Léky na uklidnění mi sice pomohli od stresu a tím i halucinací, ale stejně je to pouze dočasné řešení.

Osudný den, ve čtvrtek, jsem měl směnu se svojí kolegyní a všechno se zdálo naprosto běžně. Normálně jsme si povídali, pracovali, řešili servis prodaných klientů, když najednou do pobočky vešla J*** a její šéf M***. Přišli k mému stolu, sedli si na židle pro klienty a podívali se na mě. Já jsem se domníval, že přišli za mnou kvůli certifikaci, ale najednou mi začal M*** říkat, že se na mě hromadí stížnosti ze strany klientů a že nespokojených klientů je daleko více než těch spokojených. Já jsem mu oponoval, protože jsme si nebyl vědom toho, že k nějakému klientovi jsem se zachoval neadekvátně nebo nepříjemně. To bych nejspíš neměl tolik prodaných zájezdů a nedostával dárky od svých klientů. M*** se mě zeptal, co s tím mohu udělat a já mu odpověděl, že s tím nemohu udělat nic, protože si opravdu žádné pochybení nejsem vědom. Během této konverzace přede mě položil na stůl výpověď ve zkušební době a chtěl jí ode mě podepsat. Tvrdil mi, že kvůli mě nemoci to není, protože o tom nic neví. V zápětí mi řekl, že jakmile se dám dohromady zdravotně a budu v pořádku, tak mě přijmou klidně zase zpátky, tzn. že o nemoci moc dobře věděl a byl to také důvod výpovědi. Jenže já jsem před nimi začal hystericky brečet, protože jsem čekal od nich všechno, ale toto bych nikdy nečekal... Nakonec jsem to muse podepsat, sbalil jsem si všechny věci, u toho stále brečel a nakonec jsem si do zázemí zavolal svojí kolegyni, která mi řekla, že jsem to J*** neměl nikdy říkat, že to je jasný, že to není kvůli stížnostem, ale kvůli mojí zhoršující se nemoci a přicházející se atace. Takže můj stav se o trochu zhoršil tím, že jsem opravdu dostal výpověď kvůli svojí nemoci, za kterou nemohu. Netuším, jakou práci si mám najít tak, aby v ní mohl vydržet a neopakovala se tato situace... Pokud máte nějaký nápad ohledně mojí situace, tak budu rád, za jakékoliv podněty.